Thriller

Začala dlouhá, hrůzostrašná noc...

Čas, který následoval, se pro mne stal peklem.

Byl to Tvůj Thriller, prožitý v mé kůži. Démoni přicházeli a sypali se na mne jako zoombie na svou oběť. Svírali mě ve svých pařátech a brali mi dech. Nedovolili mi volně dýchat. Nedovolili mi se smát. Ještě teď slyším jejich hrůzostrašný smích...spíše chechot...

Měla jsem pocit, že mi nedovolí splnit svůj slib. Ať bylo mé přesvědčení jakkoli silné, pořád doráželi a sváděli mě z cesty. Slyšela jsem pláč a cítila utrpení všech Tvých fanoušků – a trhalo mi to mé vlastní srdce na kusy. Drásalo to mou vlastní duši tak, že mě z toho všechno bolelo. Toužila jsem obejmout a přitisknout k sobě Tvé děti, Tvou rodinu, chtěla jsem z nich vyrvat tu bolest, kterou cítili, ale zároveň jsem věděla, že se nemohu k nim přiblížit… Zase slyším ten chechot...

Prožívala jsem týdny, měsíce Thrilleru. Byla to dlouhá, hrůzostrašná noc. Stíny mě strašily všude, kam jsem se podívala. Z nádherných šťastných výšek jsem spadla až na úplné dno. Jsem ztrácela schopnost mluvit s lidmi. Uzavírala jsem se do svého vlastního světa. Stále častěji jsem odmítala komunikovat se světem. Stále časteji jsem odmítala komunikovat s kýmkoli…začala jsem se bát lidí…raději jsem nezvedla telefon, než bych musela promluvit s kýmkoli cizím… Když jsem slyšela Tvůj hlas, když jsem slyšela jakoukoliv Tvou píseň, cítila jsem se tak mizerně… Vždy mi vhrkly slzy do očí… Je to nespravedlivé – já jsem naživu a Ty ne. Chtěl jsi, abych pomohla. A já To nedokážu. Jsem k ničemu. Příšery se nezřízeně chechtají...

Žila jsem. Přežívala jsem. Snažila jsem se fungovat jako dřív, ale stálo mě to nadlidské úsilí. Každé ráno jsem se děsila, co ten den přijde. Vykonávala jsem své povinnosti, dělala jsem rutinně svou práci. Zjistila jsem, že to, co mám za sebou, je nic proti tomu, co mě čeká. Já bláhová si myslela, že když se rozhodnu žít, bude vše v pořádku. Ale ten chechot mě utvrzoval v tom, že je vše jinak...

Děkuji za práci, která mi pomáhala přežívat. Kolegové vymysleli v létě nový projekt, chtivě jsem po něm sáhla a upsala se ke spolupráci. Musím přiznat, že mě držel nad vodou. Celé dny jsem seděla u pc a vymýšlela prezentace a texty… práce mi dávala pocit důležitosti. Pomáhala mi překonat pocit, že jsem tu nespravedlivě, zbytečně. Pomáhala mi alespoň na chvíli zapomenout…

Každý večer jsem byla k smrti unavená. Spát jsem chodila s pocitem, že jsem to nezvládla. Každý večer jsem se připravovala na nejhorší… Každý večer jsem zírala do tmy a čekala na stíny, které mě odváděly do světa snů. A sny byly těžké, zničující, stejně jako má duše. Příšerný chechot stále neustává...

Každé ráno jsem byla k smrti unavená. Vstávala jsem s pocitem, že přijde konec. Každé ráno jsem se připravovala na nejhorší… Každé ráno jsem seděla na posteli a čekala na soud, na odsouzení. A dny byly těžké, zničující, stejně jako má duše. Chechtají se... pořád se chcechtají...

A den za dnem to bylo horší a horší. Začala jsem přemýšlet. Takhle to přece nejde. Slíbila jsem, že využiji šance, která se mi dostala. Jestliže jsem zde, tak přece ten čas nepromarním s démony a se strachem. Musím bojovat! Musím si to právo žít vybojovat! Musím se se všemi příšerami pustit do boje a ten boj vyhrát! Mé nitro plakalo. Má duše naříkala. I tentokrát jsem na to byla sama. Ne, nebyla! Vzpomněla jsem si na hvězdy a znovu jsem po několika týdnech stála venku a sledovala jasnou noční oblohu, plnou mrkajících hvězdiček. Mrkaly na mne a dodávaly mi sílu. Cítila jsem, jak síla, odvaha i jistota ve mně rostou a dodávají mi sílu... Děkuji. Děkuji vám, hvězdy. Znovu jste mi pomohly.

Thriller. Dlouhá, hrůzostrašná noc. Démoni tančí a snaží se strhnout mne s sebou. Stíny ze záhrobí natahují své pařáty a snaží se stáhnout mne dolů. Ale já se nedám. Už vím, že nad nimi můžu vyhrát. Už vím, že můžu zvítězit nad všemi démony! I když se chechtají...

Já však stojím pevně na svých nohách. A síla ve mně roste. A jejich slábne. Už se nechechtají. Už jen skřehotají...