Moje zrcadlo

Pohled do zrcadla mě v minulosti dost ničil. Byla jsem tlustá, bledá, skoro bez vlasů...dokonce jsem se v jednom období nedokázala podívat ani sama sobě do očí. Díky výživě jsem pookřála - zhubla jsem, tváře se mi zbarvily do růžova, vlasy začaly dorůstat...a když jsem jednoho dne sebrala odvahu a začala se sama sobě dívat do očí, zjistila jsem, že v nich mám zase  jiskřičky, na které mě upozornila moje dcera a které tam dlouhá léta nebyly. Ano, ožila jsem. Zjistila jsem, že chci-li změnit svůj život a své okolí, musím nejprve začít sama u sebe. V sobě. A tak jsem se začala pozorovat v zrcadle častěji a častěji a pokaždé jsem pochválila jakoukoli maličkost, kterou jsem na sobě objevila. Barvu vlasů, úsměv, hezké oči, zkrátka jsem si pokaždé něco našla, co jsem pochválila, i když to nebylo dokonalé. Ale přátelé, k čemu dokonalost? Vždyť právě v tom, že jsme nedokonalí, jiní než ostatní, je naše originalita. Naše síla. A tak jsem se začala mít ráda taková, jaká jsem. A svět se změnil :-)

Tedy svět ne, ale můj pohled na něj. A to je to, oč tu běží... Samozřejmě, ze začátku to šlo těžko...přece nikdo z nás nedokáže změnit myšlení a přístup sama k sobě během jednoho dne...ale vytrvala jsem. A za několik dnů jsem cítila, že se NĚCO mění. A za několik týdnů už tu změnu viděli i ostatní...

Pohled do zrcadla mě dnes těší. Vždyť jsem štíhlá, krásná a originální. Jedinečná. Tak ahoj, moje dvojnice tam v zrcadle. Přeji Ti krásný den - a nezapomeň se pořád a všude usmívat...