Heal The World

Uzdrav svět...

                ...tato píseň zazněla, když jsme se poprvé setkali. Něco v mém nitru, v mém myšlení, mě přesvědčilo, abych si pustila cd... vybral jsi ho Ty? Bezmyšlenkovitě jsem právě toto cd vytáhla z naší cd knihovny a pustila jej... a právě druhá skladba mě oslovila. Byla symfonická. Beze slov. Ale já pocítila Tvou přítomnost. Cítila jsem, že jsi se mnou... Nedalo mi to a pouštěla jsem si skladbu několikrát za sebou. Několikrát během dalších dnů. A pokaždé jsem pocítila Tvou přítomnost... a zároveň Tvou touhu mi něco říct...

                Až po několika dnech mě napadlo zadat název skladby do vyhledávače a zjistit, co je to za píseň... Zjištění mě ohromilo. Ve chvíli, kdy píseň dostala Tvoji podobu, Tvůj hlas, Tvoje slova... v té chvíli jsem málem zapomněla dýchat. Spojil ses se mnou. Splynul jsi se mnou. A znovu jsem pocítila Tvou touhu mi něco sdělit... Tvou naléhavou touhu mi něco říct... Z očí mi tekly slzy a já zapomněla na celý svět...

                Byla jsem z toho zmatená. A tak jsem si jednoho dne sedla a přeložila pro sebe slova této Tvé nádherné písně...

                A pak jsem ji znovu uslyšela. A najednou jsem cítila něco nádherného. Píseň prostupovala celým mým tělem, celou mou duší... Jen jsem tiše seděla a vnímala melodii, která byla pro mne neznámá a přece jsem ji znala… Jen jsem tiše seděla a vnímala slova, jejichž smysl mi postupně docházel... Seděla jsem po celou skladbu naprosto paralyzovaná, jenom mé myšlenky se toulaly daleko, snad někde ve vesmíru... Můj dech se zrychlil. Kolem mne bylo zvláštní teplo. Ano, opravdu jsi se mnou komunikoval! Cítila jsem Tě ve svém srdci... ve svých myšlenkách... vedle sebe... i v sobě... V tu chvíli jsme byli jedno tělo. Jedna duše. Příteli, vstoupil jsi do mne a já vstoupila do Tebe…

                Je zvláštní, že jsem nikdy nepatřila k Tvým skalním fanouškům. Vnímala jsem, že žiješ, věděla jsem, že miluješ své fanoušky, že jim svými koncerty vždycky připravíš nevšední zážitek… ale jinak jsem Tě neznala. Během našich setkávání díky jedné jediné písničce jsem cítila, že jsem o hodně přicházela. Díky Tvým návštěvám  v mém nitru, v mé blízkosti, jsem si začala skládat obraz o Tobě. O Tvém životě. O Tvém nitru. O Tvém poselství… O Tvé Lásce...

                Heal The World. Uzdrav svět. Chceš, abych Ti pomohla uzdravit svět? Ale jak? Svět je veliký, lidí je hodně a já jsem sama... Chceš, abych stejně jako Ty pomáhala druhým najít ve svém srdci lásku a abych je učila tu lásku rozdávat? Ano, to chceš, viď? Dobře, budu tedy ve svém srdci hledat lásku a předávat ji dál. Budu každému dávat jen to nejlepší. A budu každému pomáhat, aby i on v sobě našel lásku. Aby ji objevil ve svém srdci. Aby i on ji uměl předávat dál…

                Ale počkej, příteli. Co Ty? Rozdáváš druhým to nejdražší, nejkrásnější a nejsilnější. Lásku. Rozdáváš sám sebe, abys druhé potěšil. Abys druhým dodal sílu a pocit štěstí. Ale co Ty? Proč mám pocit, že jsi strašně osamělý? Proč mám pocit, že jsi strašně sám? Proč mám neustále pocit, že jsi mne nekontaktoval jen tak...? Proč cítím, že je za tím něco víc…?! Už mi bylo jasné, že jsi v onen první večer vedl mou ruku, aby sáhla po tom správném cd... s Tvou písní...

                Ovládl jsi celý můj život. Myslela jsem na Tebe, když jsem ráno otevřela oči. Myslela jsem na Tebe večer před spaním. Přemýšlela jsem o Tobě, kdykoli mi to mysl dovolila. Jestliže jsi mne kontaktoval, měl jsi pro to nejspíše vážný důvod...             

Jednoho dne jsem na internetu shlédla záznam z Tvé tiskovky v Londýně. Přiletěl jsi za svými fanoušky, abys ohlásil překvapení a novinky.  Připadal jsi mi nějak nesvůj… Pak jsi uviděl fanoušky a to Ti dodalo sílu a energii. Na chvíli jsi byl zase tím starým známým zpěvákem, na chvíli jsi měl zase víru v budoucnost. Fanoušci Ti ji dodali. Cítila jsem tu energii, tu jistotu, cítila jsem Tvou lásku k těm lidem, kteří za Tebou přišli, aby Tě alespoň na chvíli viděli… Bylo to úžasné… Vím naprosto jistě, že jsi v tu chvíli byl šťastný. Vím to, protože jsem to cítila.

                V té době jsem pracovala naplno, dařilo se mi. I Tys trénoval na svůj comeback naplno, také se Ti dařilo. Klienti se ke mně sbíhali, jako železná rýže na magnet. Tví fanoušci netrpělivě čekali na Tvůj velký den, na Tvůj první velký koncert. Stoupala jsem ve svém podnikání výš a výš. I Tys trpělivě vyšlapoval k vrcholu. A byla jsem šťastná. A Tys byl také šťastný. Oba jsme měli před sebou smysluplný cíl. Pomáhala jsem svým klientům. A Tys pomáhal všem, kteří s Tebou trénovali. A mí klienti se lépe cítili. A Tví kolegové v projektu také cítili něco krásného, něco zvláštního, co jsi jim předával. A mí klienti začali i lépe vypadat. A Tví přátelé při setkáních s Tebou cítili, že se stávají lepšími ve svých srdcích. A mí klienti i Tví lidé získávali energii, elán, víru v lepší budoucnost. A mí klienti i všichni Tvoji přátelé, kteří se účastnili Tvého velkolepého projektu, cítili, že je jim s námi dobře.  A oběma nám to říkali. Oběma nám děkovali za lásku, za pocit štěstí, za přátelství, za pomoc... A já v té chvíli věřila v úspěch. Věřila jsem, že se NÁM to podaří…

Byla jsem s Tebou vždy, když jsem poslouchala Heal The World. Protože v té chvíli jsi Ty vždycky byl se mnou. Věděl jsi o mně. Tak jako já věděla o Tobě. Zvláštní je, že pokaždé, když jsem na Tebe intenzivně myslela, hráli „naši“ písničku v rádiu... Pokaždé jsem Tě fyzicky cítila v mé blízkosti, v sobě. Připravoval jsi se na velký comeback, chystal jsi velkolepou podívanou. Každý jeden den jsi pilně trénoval, zpíval, tančil a dělal vše pro to, aby výsledek stál za to. Připravovala jsem se s Tebou. Sledovala jsem dění kolem Tebe a dodávala Ti síly, odvahy, optimizmus a lásku. Ano, někdy v těchto týdnech jsem pocítila k Tobě velkou lásku,  jako cítí sestra ke svému milovanému bratrovi. Toužila jsem Tě objímat, toužila jsem Tě hladit po tváři, toužila jsem vykouzlit na Tvé tváři úsměv, smích… Tohle vše jsem dávala své rodině, svým přátelům, svým klientům… ano, dařilo se mi, byla jsem na vrcholu pracovně, byla jsem šťastná a věřila jsem v báječnou budoucnost… stejně jako Ty jsi byl šťastný a i Ty jsi věřil v úspěch… oba jsme byli připraveni vystoupit až na vrchol… A já milovala naše setkávání...

Jednoho večera jsi mě opět donutil pustit si naši písničku. Opět jsme se setkali. Zase jsme byli spolu. Já v Tobě a Ty ve mně...

Bylo už pozdě večer...

...ale tentokrát to bylo jiné. Pocítila jsem, že je s Tebou zle. Volal jsi o pomoc. Přímo jsi chtěl, abych Ti pomohla. Prosil jsi mě, abych zasáhla. Abych Tě zachránila! Ale jak? Snažila jsem se Ti vysvětlit, že to nedokážu, že jsem tisíce kilometrů od Tebe… Cítila jsem, jak se snažíš ze mne vytáhnout životní energii, fyzicky jsem vnímala Tvou touhu žít… Tvůj zoufalý zápas... A v té chvíli mi  došlo…

…že umíráš!

Michaeli, příteli, nikdy na tu chvíli nezapomenu…snažila jsem se Ti dát ze sebe co nejvíc, ale zároveň jsem tě prosila, aby sis vzal energii i jinde… na celém světě je přece tolik lidí, kteří Tě milují a rádi by Ti v této chvíli pomohli. Prosila jsem Tě, abys je kontaktoval, tak jako jsi kontaktoval mne. Byla jsem si jistá, že když nás bude hodně, zachráníme Tě. Sama jsem byla bezmocná. Odpověděl jsi mi, že na to není čas. Že to už nedokážeš. A znovu jsi mě prosil o šanci žít… Znovu jsi prosil o pomoc. A já se Ti snažila pomoci, ale nešlo to… oni byli silnější… oni vyhráli…

Byl to dlouhý, vysilující, vyčerpávající a nekonečný boj...

A pak jsem ucítila prázdno.

Nic.

Ticho.

Někdo mě pohladil po tváři…

Cukla jsem sebou. Probrala jsem se. Chvíli jsem naprosto dezorientovaně zírala před sebe. Roztřásla mě zima. Překřížila jsem ruce na prsou a překvapeně zjistila, že jsem úplně zpocená. A k smrti vyčerpaná. A pak mi to došlo. Vrátila jsem se do reality a uvědomila si, co se stalo. Michaeli... Můj drahý Michaeli... Náš drahý Michaeli! Ty jsi zemřel! A já byla u toho... A nedokázala jsem Ti pomoci. Michaeli, příteli, odpusť… Chce se mi umřít s Tebou...

Byla hluboká noc, čtvrtek, 25. června 2009...

A svět se zhroutil…